Informace o umělcích

Bekwood Eyewear

Jmenuji se Ondřej Bek a již 6. rokem vyrábím dřevěné dioptrické a sluneční brýle pod značkou BEKWOOD EYEWEAR.

Nápad na výrobu brýlí se zrodil ve chvíli, kdy jsem si zakoupil své první dřevěné brýle čínské výroby, které byly vyrobeny z masivního bambusu. Po velmi krátké době nošení se mi ulomila stranice brýlí a já se rozhodl brýle opravit a pomocí ručních brusek produkt vylepšit. Tím odstartoval nápad designovat a vyrábět vlastní kvalitní dřevěné brýle v České republice.

S novými kolekcemi brýlí pro rok 2019 jsem obdržel nejvyšší ocenění Grand Prix Awards a TOP OPTA, které jsem si odvezl z tuzemských veletrhů s oční optikou.

V roce 2020 jsem rozšířil portfolio o další produkty a v současné době jsem uvedl do prodeje novinky v podobě dřevěno-epoxidových minimalistických peněženek, náramků a krytů na telefony.

Rád vás provedu dílnou a ukáži vám, jak produkty vznikají.

Anna Bergerová

Zálibu v ručních pracích jsem podědila po mamince, která vášnivě pletla, háčkovala a šila. Jsem samouk. Ručním pracím jsem se začala věnovat, když se narodila dcera. Pletla jsem jí oblečení. Osudová se mě však stala až návštěva výstavy tradičních řemesel v Letohrádku Kinských v Praze před čtrnácti lety, kde jsem potkala prvního českého dráteníka Petra Musila. Náramně mu to slušelo. Měl na sobě režný oblek přepásaný páskem a krásné kožené boty ...… a drátoval! Základy drátování mě naučila tehdy desetiletá dcera mojí kolegyně, celá lekce trvala asi patnáct minut. Ukázala mi jednoduchý základ – vzor připomínající rybí šupiny, a dál už jsem se všechno naučila sama. Tenhle způsob zdobení vajíček se mi stal velkou vášní. Jedno vejce zabere 30 minut. Kde ale brát tolik vyfouknutých vajec? Dodávají mě je kolegyně z práce a občas si koupím od známých vejce kachny zvané indický běžec, která snáší vajíčka jemné modrošedé barvy. 

Mládí jsem prožila v Černické ulici v Plzni, chodila jsem na procházky kolem řeky Radbuzy, kolem Papírny ..... po sedmdesáti letech se na tato místa vracím s vaječnými výfuky, drátem, nůžkami a úsměvem pro návštěvníky Otevřených ateliérů.

Bety art&craft studio - Alžběta Vachelová

Zabývám se kaligrafií, písmo malířstvím a zlacením. Právě zlacení je pro mou tvorbu typické - pracuji s velmi tenkými plátky pravého zlata, které používám především na sklo (jedná se o tradiční řemeslnou a uměleckou techniku "glassgilding"). Pomocí zlata tvořím skleněné obrazy na různé motivy. Mým cílem je dostat techniku glassgilding do ulic našich měst - začátkem 20. století se totiž tato metoda využívala právě pro tvorbu nápisů do výloh obchodů a služeb. V dnešní době se toto řemeslo vrací zpět, avšak zatím jen v zahraničí. Současně se věnuji tématu vizuálního smogu (především v Plzni), snaze o zkvalitnění parteru budov a s ní spjaté označování prodejen. V mém ateliéru je k vidění mnoho skleněných pozlacených obrazů, ale také množství pomůcek pro techniky psaní (klasická kaligrafie, moderní kaligrafie, písmo malířství), pomůcky pro zlacení, literatura s těmito tématy spjatá a další. Při návštěvě ateliéru je možné si vyzkoušet v podstatě cokoliv, čemu se zde věnuji.

Marcela Bryknarová

Jmenuji se Marcela Bryknarová, jsem Vodnářka, takže originalitu, nápaditost a vynalézavost mám už danou osudem, pocházím z Klatov, do kterých jsem se po nějakém čase vrátila a odtud i odlétají všichni moji andělé. Od malička jsem tíhla k práci s papírem, jen jsem netušila, že to bude práce kreativní a rukodělná a šla jsem studovat na Obchodní akademii. Zřejmě jsem se trochu sekla vedle, protože administrativní práce s papírem mě moc nenaplňovala. Rukodělnou tvorbu jsem vyzkoušela až na mateřské dovolené prostě jen jako relax a jako formu meditace a zklidnění … no a moji andělé si mě prostě našli sami. Asi i proto, že i ty miluji od doby, kam moje paměť sahá. Bez plánování se projekt Klatovský anděl sám postupně poskládal … prvních pár kousků andělů prodaných a darovaných mým přátelům, mojí rodině a později i širšímu okolí … přes založení fanouškovské stránky na sociální síti Facebook, která narostla k číslu, které by mě na začátku nikdy nenapadlo až po neplánovanou PR od Richarda Krajča ze skupiny Kryštof, která spustila nečekanou vlnu zájmu. Vše plynule do sebe zapadlo jako puzzle a odhodilo mě to na cestu handmade tvůrce, kterou jsem si zamilovala.

Dnes tvořím převážně na zakázku, posílám po celé České republice, na Slovensko i do zahraničí.

Mou tvorbu najdete pouze v kamenném obchodě Klatovského anděla v Klatovech, který jsem otevřela v říjnu 2020. Obrovsky mě baví podporovat řemeslo a rukodělnou tvorbu a proto jsem navázala mnoho spoluprací s jinými tvůrci, kteří pro mě ručně tvoří krásné produkty s logem Klatovského anděla (keramiku, šperky, vitráže, svíčky, zápisníky, drátované anděly a další). V Klatovském andělovi najdete ale i jinou autorskou tvorbu mnoha technik.

Mgr. Jan Dinga

Malíř a výtvarný pedagog, narozen 3. dubna 1952 v Lánech, člen Unie východočeských umělců Hradec Králové.

Pochází ze smíšené rodiny, otec pocházel z jižního Slovenska. Budoucí malíř vyrůstá ve spořádané rodině. Jeho výtvarné sklony podporuje matka, rozená Měchurová, která chlapce mimo jiné seznamuje s reprodukcemi uměleckých děl.

V letech 1971 - 1975 studuje na Pedagogické fakultě na katedře výtvarné výchovy dnešní Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Za svého skutečného učitele považuje ak. mal. Miroslava Proška, který zde učí malbu. Jeho surrealistická malba se rozvíjí v intencích odkazu Josefa Šímy a Františka Muziky. V Kladně uskutečňuje svou první samostatnou výstavu. "Litvínovské období" je jedním z nejtěžších Dingových životních úseků.

V roce 2015 vykonává studijní cestu do Bologni za poznáním díla Giorgia Morandiho. Přes hloubku zážitku se Dingova umělecká orientace nemění. V Chomutově také vystavuje se svým synem Ing. Janem Dingou, povoláním konstruktérem technických zařízení, zabývajícím se počítačovou grafikou.

Dlouhodobě spolupracuje s galeriemi Galerie Art & Heart v Prahze 1 a Galerie Koruna v Hradci Králové.

Daniel Doležal

Víc než o samotný produkt práce jde o proces vzniku a práci s prostorem. Tyto priority formují podobu mého díla. Dosavadní tvorba je zaměřená převážně na práci s kamenem. Díky tomu se v mé práci snoubí idea s řemeslným základem. Vlastní tvorba i její obliba mě formovala, stejně jako já ji, již od počátku studia na Zámečku. V současné době mám za sebou několik sympozií, která mi přinesla jak zkušenosti, tak hlavně zážitky. Doufám, že i vám se dostane zážitku a nových zkušeností na sochařském workshopu, který budu dozorovat v rámci této akce. Rád vám předám alespoň stručné základy řemesla, či o něm krátce porozprávím. Těším se na vás.

Milan Ďuriš

Narodil se 23. 9. 1958 v Toužimi
Malbě se věnuje od roku 1982
Soukromá studia u profesora Jiřího Patery (1985 - 1994)
Člen Unie výtvarných umělců ČR
Člen výtvarné skupiny P89
Člen Asociace Momentary Art
Člen internacionální umělecké společnosti Pro Arte Vivendi Berlin BRD

Vystavoval v ČR, SRN, F, RO, H, AL, HR, USA
Počet samostatných výstav 53, počet společných výstav 127. Zúčastnil se několika soutěžních i benefičních výstav a mezinárodních symposií

Zastoupen ve sbírce Muzea umění a designu, Benešov - ČR
Zastoupen ve sbírce Artotéky města Plzně - ČR
Zastoupen v soukromých sbírkách v ČR, SR, SRN, Rakousku, Holandsku, Francii, Kanadě, USA, Austrálii

Projekty:
Projekt UVU Plzeňské oblasti Barva na ulici - spoluautor projektu s Květou Monhartovou

Jana Frolíková

Zabývám se kresbou, malbou, grafikou a různými kombinacemi těchto technik. Ráda vás přivítám ve svém ateliéru. Najdete ho ve  Šťáhlavech, v ulici V Rokli 591.

Nachází se v prostorách bývalé hospůdky "U Fandy", kterou 20 let provozoval můj manžel František. Je to místo, které bylo vždy plné lidí a přátelských setkání. Jste srdečně zváni.

Nadezhda Gellmundova - pseudonym N. Ljaško

Vždycky jsem ráda něco zkoumala, vyráběla a tvořila. Dlouhou dobu jsem se věnovala háčkovaní a pletení. Když mé třetí dceři bylo pouhé dva roky, rozhodla jsem se namalovat obrázek na zeď. Řečeno – uděláno! Nebylo to špatné, ale nadlouho to nebylo. Pak jsem vzpomínala na svůj sen z dětství, což bylo malovat olejem na plátno. Koupila jsem si malé plátno, sadu olejových barev, štětce od syna a posadila před sebe starší dceru a namalovala jsem svůj první portrét v životě. Od tě doby si už neumím představit svůj život bez této činnosti. Už je tomu skoro 10 let.

Nyní jsem Bílinská malířka, původně z Kazachstánu. Maluji za pomocí techniky olejomalby a to například krajiny, portréty, zátiší atd. Již mám za sebou dvě personální výstavy a dvě výstavy společné.

Weronika Gray

Weronika Gray - fotografka, grafička, ilustrátorka a v posledních několika letech i učitelka výtvarného oboru. Čím jsem starší tím mám raději, barevné a veselé obrázky, něco co vám vykouzlí úsměv na tváři, když se na to podíváte. Umělecké dílo - jakékoliv, když je správné, by ve vás mělo vyvolat emoce a mým cílem je vyvolávat ty hezké emoce v každém kdo se podívá na nějaký můj obraz nebo ilustraci. Když lidé prochází výstavou s úsměvem na tváři je to ten nejlepší výsledek mé práce! Nejraději kombinuji více technik najednou, zkouším nové způsoby a postupy a stále se snažím zdokonalovat.

Lucie Grubrová

Jmenuji se Lucie Grubrová, narodila jsem v roce 2000 a žiji v Tlučné, nedaleko Plzně.

Aktivně se věnuji malbě a grafice od 16ti let. Vystudovala jsem uměleckoprůmyslovou školu Zámeček v Plzni, obor užitá malba.
Za poslední roky se věnuji převážně surrealistickému a expresivnímu umění.

Vystavuji svá díla od roku 2020, takže zatím velmi krátce.

Sny a emoce jsou pro moji tvorbu základ. Vysvětlím to: to co se mi zdá, o čem ráda sním i přes den, to pak zkouším realizovat třeba na plátno, na papír nebo v mých grafických pracích na počítači. Emoce u mě zase znamenají to, že namaluji obraz tak jak se cítím, tedy zvolím třeba barvy, které vystihují moje pocity. Nejraději maluji akrylovými barvami, a pokud se jedná jenom o kresbu a ne o malbu, tak buď volím klasicky tužku nebo Centropen či fixy.

Josef Haring

Narodil se 18. 8. 1952 v Praze. Studoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obor český jazyk a výtvarná výchova (Jaroslav Dvořák). Pracoval v různých zaměstnáních, v posledních letech jako restaurátor. Roku 1978 spolu s Janem Sekalem, Andrejem Bělocvětovem a Františkem Kudláčem založil skupinu Žižkovská avantgarda. V roce 1998 přichází do Plzně, od roku 1999 je členem UVU plzeňské oblasti.

Zabývá se kresbou a malbou, ve své volné tvorbě uplatňuje konstruktivní principy, zejména ve figurálních kompozicích s geometrickou sítí, vytvořil i řadu děl ryze abstraktního charakteru. Vystavuje od sedmdesátých let, například v Pražském regresivním divadle (1973), na Výstavě na dvoře (s Janem Sekalem) v Praze (1982), v Divadle u hasičů v Praze (1997). V Plzni se představil na několika samostatných výstavách, například v Galerii Jiřího Trnky (1999, 2001, 2008), Galerii Visioart na Roudné (2009), v Galerii Evropského domu (2011) a Domě Hudby (2011). Pravidelně se zúčastňuje členských výstav a akcí UVU plzeňské oblasti, naposledy v Písecké sladovně v Písku (2011), jeho díla byla vybrána na soutěžní přehlídku Mezinárodního bienále kresby Plzeň (2008 a 2010).

Eva Hubatová

Eva Hubatová se narodila 7. 5. 1956 v Plzni, kde se svou rodinou trvale žije. Vystudovala SEŠ a ZČU v Plzni. Od r. 1996 se věnuje fotoreportérské a publikační činnosti. Publikuje v tištěných periodikách a na internetových portálech. Ve svých příspěvcích se zpravidla zaměřuje na plzeňské kulturní dění. Od roku 2008 se současně zabývá výtvarnou tvorbou, kterou se prezentuje při veřejných prezentacích doma i v zahraničí. Inspiraci čerpá mimo jiné v poezii a hudbě. Ilustrovala na tři desítky knih, zejména básnických sbírek, bohaté jsou též motivy s hudební tematikou. Pro autorskou techniku fotoinformel je od roku 2014 držitelkou ochranné známky. V roce 2018 převzala Mezinárodní Cenu za významnou uměleckou a kulturní činnost Zlatou Europeu.

Jitka Chaloupková

Příroda, cestování, malování a vše mezi Nebem a Zemí. To jsou oblasti, které mě fascinují. Vystudovala jsem PF obor biologie a geografie. Mé koníčky se prolínají i do mého povolání a naopak. Věnuji se pořádání kurzů relaxačního malování v Nýrsku, Plzni a Železné Rudě, tvorbě didaktických pomůcek a vlastní tvorbě. Z technik používám pastelky - na kreslení přírody Šumavy podle vlastních fotografií, pastelky a pastely při automatické kresbě, akryl a laková pera při tvorbě mandal na plátno, perokresbu na didaktické pomůcky.

Obrazy automatickou kresbou jsem vystavovala v Nýrsku a Klatovech. Tato technika mě velmi oslovuje a snažím se ji předávat na kurzech. Prožitek, kterým vznikají kresby je zároveň meditací, sebepoznáním a čirou tvůrčí silou. Rádi pak společně na kurzech diskutujeme o barvách, tvarech, symbolech, hledáme odpovědi na otázky, které z kreseb vyvstanou. Mandaly vznikají také automatickou kresbou, každá má svou energii. Osloví toho, kdo její poselství cítí uvnitř sebe. Kresby účastnic i své vnímám jako okna do vlastních duší, jako pomocníky na cestě vědomým životem. Bytí v barvách - to je název mého webu a zárověň motto života.

Kresby Šumavy byly k vidění v Environmentálním centru v Železné Rudě, v současné době jsou instalovány na Modravě.

V dílničce na Otevřených ateliérech v Klatovech se těším na naši společnou tvorbu mandal. :)

Eliška Jedličková

V dětství jsem hodně malovala, avšak v době dospívání jsem se dostala do situací, kdy jsem musela řešit existenční stránku. Tato doba mne zavedla k bakalářskému studiu Ekonomické fakulty v Plzni, kde jsem získala velmi dobrou průpravu v anglickém jazyce, kterou jsem využila při pobytu jako au-pair v Londýně a následně v Chicagu a L.A.

Potřeba pomáhat lidem mne přiměla po návratu studovat Lékařskou fakultu v Plzni, angličtinu jsem využila jako lektor. Při výběru specializace mne uchvátila radiologie, neboť je rozmanitá a svým způsobem kreativní, stejně jako lidské tělo samo.

Čas rozdělený mezi práci a rodinu mne nakonec dohnal a objevil se syndrom vyhoření. Donutilo mne to se zamyslet, neboť nikde nebyl čas vyhrazený na sebe sama. Začala jsem studovat grafologii pod Českou grafologickou komorou a naučila se relaxovat. Grafologie, v níž jsme probírali i různé směry psychologie, mne motivovala k absolvování kurzu na terapeuta a kouče. Práci jsem začala dělat na částečný úvazek, jeden večer jsem vyčlenila na kurz keramiky, kde jsme příležitostně malovali já našla radost a energii v tvorbě. Malování mne nabíjí energií. Inspiraci nacházím často v přírodě nebo ztvárňuji nápady z meditace. Mám ráda suchý pastel a akrylové barvy.

Boris Jirků

Malíř, sochař, ilustrátor prof. Boris Jirků se narodil 10. dubna 1955 ve Zlíně. V letech 1970 až 1974 absolvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti a v letech 1974 - 1980 Akademii výtvarných umění, v ateliéru prof. akad. mal. Arnošta Paderlíka. Do roku 1990 učitel LŠU. Vedl 17 let výuku figurální kresby a malby na VŠUP v Praze. Krátce působil jako rektor. Nyní vede výuku figurální kresby a malby na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. Současně je vedoucím a garantem doktorandského a magisterského programu – klasická média (figurální – kresba, grafika, ilustrace, malba, plastika) na Fakultě výtvarných umění Akademie umění v Banské Bystrici. Organizuje výstavy FIGURAMA, studentské kresby patnácti univerzit z Evropy a USA. Věnuje se volné kresbě, malbě, grafice, ilustraci, dřevěné a kovové plastice, výtvarným realizacím v architektuře. Zúčastnil se několika desítek kolektivních výstav u nás i v zahraničí.

Jeremy King

Jeremy King (Velká Británie, 1965) studoval na Brighton Art College a poté provozoval galerii Bear Cave v Brightonu. V roce 1998 se přestěhoval do České republiky, kde působí jako překladatel a učitel angličtiny na Západočeské univerzitě. Jeho práce má širokou škálu vlivů, od starověkých egyptských přes aztécké, evropské gotické a rané renesance, až po Cy Twombly, Henry Moore a Ben Nicholson. Je členem dvou plzeňských hudebních skupin, Poitín a Lignit.

Barbora Kocmichová

Tvořím a jsem. Pod značkou Listopadky přetvářím odpad v umění. Naleznete u mě zejména květinové šperky a doplňky pro ženy. Snažím se aby nebylo poznat na první pohled, že se jedná o plast. Přes deset let přeměňuji odpad a je to činnost, která mne tuze baví. Minimalismus u mne nenajdete a ráda i Vás naučím s plastem pracovat.

Korálky a komponenty

Naše firma je na trhu mnoho let. Prodejna v Pardubicích funguje již od roku 2003. E-shop provozujeme od roku 2009 a navštívily jej stovky tisíc spokojených zákazníků, kteří se k nám rádi vrací. V našem internetovém obchodě nyní nabízíme přes 30.000 druhů zboží a náš sortiment stále rozšiřujeme. Najdete nás na adrese Bezručova 183/27 v Plzni. Nově nabízíme Diamantové malování.

Marcela Kotěšovcová

Vystudovala jsem Uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti.

Jsem návrhářka a modelářka dámských (občas i pánských) kožených kabelek a kabel.

Ve své tvorbě se snažím příliš nepodléhat módním trendům. Pracuji s prostorem a tvarem, teprve potom vybírám technologii, kterou chci určitého tvaru dosáhnout. Používám hovězinové, třísločiněné usně. Jednotlivé modely vyrábím většinou v malých sériích (10-20 kusů), v některých případech se jedná o originály. Mé kabelky jsou intuitivní záležitostí. Láká mě na nich rozpor mezi jejich výtvarnou hodnotou a praktickým užitím. Snažím se, aby nebyly nudné, aby měly svůj rozpoznatelný styl a byly současné i nadčasové.

Lada Kratochvílová

Jmenuji se Lada Kratochvílová, bydlím v Plzni.

Maluji obrazy a vyrábím dekorace na různé příležitosti, nejen podle přání zákazníka.

Míla Krofta

"Výtvarník na vlastní protéze" - jeho nadsazená mailová identifikace vůči umělcům "na vlastní noze", odklon od meinstreamových proudů – formován nemožností vystudovat VŠ za komunistického režimu ho po maturitě na keramické škole v Bechyni donutilo k samostudiu a samorostlé tvorbě, v kombinaci s různými zaměstnáními, aby uživil rodinu. Doma si s pomocí přátel postavil Kasellskou pec na výpal keramiky dřevem, v kotelně a maštali má i dílnu s hrnčířským kruhem.

Jeho práce jsou těžko dohledatelné, i když je schopen tvořit výtvarná díla na zakázku, vlastní práce má roztroušené většinou mezi přáteli. Volně přístupná díla můžete vidět v pivovarském dvoře v Černicích v Plzni, v hotelu Gondola, vyráběl ceny pro filmový festival Finále Plzeň, mozaiku pro výtvarnou školu Zámeček, funkční pravěkou břehovou pec v areálu ZOO a Botanické zahrady Plzeň. Pro restauraci-hotel Na Rychtě vytvořil fresku "Příběh piva" a mázy, jako ceny soutěže piv na Ústeckém pivním jarmarku.

Poznáte inspirace v historii, řemeslné malbě, řešení kompozice v kontextu s místem. V keramice klade důraz na užitnou hodnotu, řemeslné a originální zpracování jílu – tohoto prastarého materiálu, z kterého tvoří lidé co lidmi jsou. Říká : ...díky lidem, kteří se nenechávají strhnout  meinstreamovou "přepálenou" dobou a dokáží ocenit něco duchaplného, hezkého, nebo sociálně dobrého, snad jen díky nim se společnost nezhroutí do globalizovaného virtuálního chaosu...

Můžete ho potkat asi 20 km severně od Plzně, ve starém domku se zahrádkou, kde bydlí se synem, psem a kočkami, dělá lektora výtvarně-keramických kurzů a kroužků v nedaleké Třemošné, kde se věnuje nejen hendikepovaným .... možná i proto "na vlastní protéze."

Tomáš Kůs

Jeho profilovými pracemi jsou železné sochy zejména v životní velikosti, okrajem pak hlubotisková i digitální grafika a malba. Jako sochař zobrazuje většinou realisticky emocionálně prožívanou realitu, často pomocí odkazů na obecně známé motivy evropské kultury a to včetně satirického nádechu. Ikonickým typem jeho práce je postava "vlkoně" – půl člověka, půl vlka. "Vlkoň" je ale evidentně pozitivní postava.

Jaroslava Lišková Mašková (Děláme originály)

Před dvanácti lety jsem začínala s výrobou šperků a tato vášeň mě dosud neopustila. Miluji barvy a mám stále nové nápady. Ráda recykluji netradiční materiály jako PET lahve, kapsle od kávy a další věci, které původně plnily zcela jiný účel. Miluji ten proces jejich přeměny v originál. Co se týče základního kovového materiálu u šperků, na vše používám hypoalergenní chirurgickou ocel, kterou mohou nosit i alergici.

Ke šperkům jsem pak postupem let přidala i další výrobky - některé svoje (tašky, batohy, dřevěné krabičky, obrázky a dětská trička s autorskými ilustracemi zvěrokruhu) a jiné od lidí, kteří je sami nemohou prodávat. Na mých stránkách www.delameoriginaly.cz najdete tak například nádherné anděly, trpaslíčky či překrásné drátované dekorace do bytu.

Zuzana Lomičková

Nejdůležitější místo v mé tvorbě představuje malba a s ní spojené barvy a hra s nimi. Témata, v nichž přecházím od figurálních kompozic přes výhledy do měst, ulic a krajin po abstraktnější, až snově mystické barevné kompozice, často vychází z reálné situace, ale tu již uchopím po svém a dále ji rozvíjím, čímž na ni umožňuji nahlížet v různých kontextech.

LuciL

Jmenuji se Lucie Laurencová a tvorbou autorských vinutých perel se zabývám od roku 2007. Věnuji se výrobě limitovaných kolekcí i individuálním zakázkám přímo na míru jednotlivým klientům. Mé výrobky naleznete pod značkou LuciL.

Vinuté perly vznikají roztavením skleněných tyčinek na sklářském kahanu, kde skleněná hmota skýtá vytvoření nepřeberného možností velikostí, tvarů a kombinace barev, záleží jen na fantazii. Jedná se o ruční výrobu, každý kus je originál.

Inspiraci hledám ve všem co běžný život přináší, do svých šperků přenáším své pocity, nálady a emoce. V sortimentu naleznete například soliterní vinuté korálky, propisky, náhrdelníky, náramky, náušnice, prsteny, přívěsky, manžetové knoflíky, spony aj. Pro kompletaci šperků jsou použity komponenty z chirurgické oceli, ocelová lanka, kůže a kaučuk.

Monika Maxová

Mám ráda levanduli a skleněné vitráže.

Na levandulovém políčku pěstuji 500 ks levandule. Mám 15 druhů levandule a každý rok pěstuji nové sazenice.
Z levandule vyrábím sirup, polštářky, věnce a různé dekorace.

Na sklo pak maluji mandaly, které jsou vytvořeny automatickou kresbou. Používám lihové barvy, které jsou transparentní.
Každá mandala je originál a má svoji afirmaci.

Vytvářím také každý měsíc mandalové relaxační omalovánky.

Jana Medunová

Jana Medunová je plzeňská malířka a grafička, která svou neutuchající energii propůjčuje svým dílům od roku 2013. Tento rok, byl pro ni zlomový. Po úrazu, kdy musela ukončit svou sportovní kariéru, se vrátila ke svému dětskému snu - malování. Postupem času si vyzkoušela práci s tuší, tuší v kombinaci s olejem a akvarelem. Její tvorba je spíše abstraktní. Inspiraci ke své tvorbě čerpá z přírody i města. Častým motivem se tak stávají stromy, listy, domy, zvířata. Fascinuje ji možné i nemožné kombinování barev, které každého doslova vtáhnou do svého nitra a otevřou bránu do Janiny duše.

Vladimír Merta

Vladimír Merta (*1946) je český písničkář, publicista, spisovatel, fotograf, architekt a filmový režisér. Je také autorem filmové hudby k několika filmům.

Celé generace znají letos pětasedmdesátiletého Mertu jako autora písní, které se vymykají jakémukoli škatulkování. Chytré texty, neobvyklé melodie a specifické osobní podání zaujme vyznavače zcela odlišných hudebních trendů. Na Víkendu otevřených ateliérů ale můžete poznat tuto všestrannou tvůrčí osobnost, jak ji patrně neznáte - jako výtvarníka. Na Bílém nároží v v Plzni (Sady Pětatřicátníků) v neděli 26. 9. 2021 v 15:00 hodin proběhne jedinečný tvůrčí workshop, kde se bude malovat, číst a fotografovat. Prohlédnout si zde můžete i improvizovanou výstavu Mertových kreseb a fotografií.

Vzhledem k velkému zájmu doporučujeme registraci na workshop předem na webu Otevřené Ateliéry viz následující odkaz zde.

Bc. Eva Michalová - Keramický ateliér ZEM

Od roku 1999 vedu kurzy keramiky pro děti i dospělé ve Starém Plzenci.
V roce 1998 jsem působila ve volnočasové dílně ve Vancouveru v Kanadě.
Pořádám každoroční letní keramické workshopy pro děti i dospělé v ČJ i AJ.
Také spolupracuji se zájmovými spolky a pořádám keramické workshopy na různých akcích pro děti či letních táborech.
Od roku 2009 se specializuji na výrobou historických replik keramiky a prezentuji výrobu pravěké keramiky v programu popularizace archeologie v ZOO Plzeň - Oživená prehistorie, KAR FF ZČU v Plzni.

Reference: ZČU Plzeň, Západočeské muzeum v Plzni, Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích.

Přijďte si do mé dílny vyzkoušet  různé technologie výroby keramiky v ruce či na hrnčířském kruhu a poté si vypálené výrobky můžete naglazovat. Moje heslo: "Hlína není špína, ale kamarád."

Magdalena Liška Nordlinder

Ve své tvorbě se často nechává unést fantazií do říše pohádek a dětských příběhů, které však v mnoha ohledech mohou poučit i řadu dospělých čtenářů. Snaží se zachytit a přimět diváka znovu prožít pocity, jaké prožívají postavy na jejích kresbách.

Patrícia Majer Art

Jsem umělec samouk a zaměřuji se na realistickou malbu zvířat a nadčasové kousky v stylu pop art. Nejpopulárnější kolekcí, která se vyprodala byla kolekce GO WILD. Na výstavě ráda zodpovím případné otázky.

Julius Radič

Julius Radič je provozovatel malého uměleckého ateliéru Ozzmenovo malování. Maluje na zakázku, či jen tak pro radost. Popřípadě tvoří díla pro své blízké. Ateliér Ozzmenovo malování najdete i na Facebooku pod stejným názvem.

Dana Raunerová

Vystudovala Pedagogickou fakultu v Plzni v oboru ČJ – VV. Po dobu 30 let působila především jako výtvarný pedagog (ZŠ, ZUŠ, SUPŠ Zámeček), samostatná výtvarnice, ale i jako lektorka výtvarných i češtinářských dílen, které se váží především na její básnickou tvorbu pro děti a mládež s jednotícím tématem "zvířata".

Kromě vlastní malířské, kreslířské a grafické tvorby (zejména ilustrační) se věnuje i scénografii. Poslední divadelní titul s její scénografií a maskami - Muzikantská pohádka - je stále živým projektem Malé scény DJKT v Plzni. Vytvořila i kolekci návrhů pro populární dětský porcelán karlovarské firmy GBKV se zvířecími motivy. Je autorkou akrylových pláten s poetikou osobního vidění přírody v osobitém výtvarném posunu, ale i poměrně reálných kreseb koní. Jejím přáním je, aby její obrazy, kresby, texty i básničky byly pro lidi impulsem k tvoření krásy a současně podpořily SOUCIT jako rys lidské povahy. Její KNÍŽKY O ZVÍŘATECH 1 – 6, kde je zároveň autorkou básniček i ilustrátorkou, jsou oblíbené u dětí i pedagogů. Autorka žije a tvoří v České Bříze.

Eva Roučka

Sochařka Eva Roučka se po 35ti letech ve Francii rozhodla vrátit se na rodnou půdu. V jejím statku v Břasích "Na Vranůvku" si můžete prohlédnout nejen zařízený keramický a sochařský ateliér a dozvědět se plno zajímavostí z bohatých technických znalostí Evy v nejrůznějších technikách, ale i prostornou galerii v k tomu účelu upravené stodole, která příležitostně slouží i jako grafická dílna nebo malířský ateliér pro větší formáty.

Ivana Sedmerová

Výstava drátovaných andělů a obrázků a tvořivá dílna: "Kde chybí drahý materiál, nastupuje um, vynalézavost a základní nástroj - lidské ruce - a přijde radost."

MgA. Jana Marcinková Smolová

MgA. Jana Marcinková Smolová, absolventka studia teologie na UK a hry na varhany na brněnské JAMU, je matkou tří dětí, učitelkou hudby, aktivní varhanicí a iniciátorkou kulturního dění v západočeských Klatovech, kde také žije. Příležitostná literární tvorba ve formě básní, povídek nebo kulturních recenzí, je pro ni způsob sebevyjádření, v minulosti se s úspěchem zúčastnila několika literárních soutěží (např. Literární Šumava, Evropa ve škole, Seifertova Praha), v roce 1996 vznikla její básnická prvotina "Tvoření zvuku". V letošním roce vydala ve spolupráci s výtvarnicí Jarkou Papežovou sbírku poezie s názvem "Ubývání". Texty reflektují vnitřní svět nenaplněných tužeb, každodenních bojů, zklamání a všednosti. Akvarely, které poezii doprovází, vnášejí světlo a naději.

Stanislava Sporková Ptáčková

Moje výrobky jsou ručně točené, modelované, odlívané. Dekoruji glazurou, engobou ale i oxidy.

Dílna - ateliér, kde vyrábím, se nachází v šumavské vesničce Dlouhá Ves. Proto se ve výrobě hodně inspiruji šumavskou přírodou.

I bylinky z naší dlouhoveské bylinkové zahrádky, používám ve své tvorbě. A jak už vyplývá z mého příjmení, tak bez ptáčků to v mé tvorbě nejde.

Stálicí v mém sortimentu jsou ptáčci, bylinkové zápichy, třítka na česnek, svícny a v tomto roce nově i originální květináče.

Jan Stěhule

Jmenuji se Jan Stěhule a jsem studentem 3. ročníku ateliéru Mediální a didaktické ilustrace na Fakultě umění a designu Ladislava Sutnara v Plzni. Věnuji se převážně digitální tvorbě, hlavně co se týká ilustrace a to jak pro knihy tak pro mé menší herní počiny. Kromě ilustrace se věnuji i grafickému designu a filmu.

Robin Stříbný

Patří k nastupující generaci klatovských výtvarníků. Narodil se v Klatovech a již od dětství projevoval výtvarné nadání. Navštěvoval výtvarnou školu na Plánické ulici. S výraznější tvorbou začal na vojně. Jeho učitelem se stal klatovský malíř Jindřich Bílek. Nejraději maluje olejem na plátně, ale zároveň zkouší nové techniky.

Jeho přínosem je zobrazení originálního pojetí portrétů Panny Marie Klatovské, inspirované barokními obrazy starých klatovských malířských dílen. Některé z jeho obrazů vlastní Vlastivědné muzeum.

Josef Surma

Nejstarším vystavujícím je devadesátiletý řezbář z Újezdu (část Plzně) Josef Surma, který doufá, že se třeba mezi návštěvníky najde někdo, komu by mohl své znalosti a svou práci předat.

Svůj dům, ve kterém žije spokojeně Josef Surma, má od sklepa až po půdu zaplněný celoživotními díly ze dřeva. Je mu už 90 let a stále tvoří s radostí a pečlivostí. Když vstupujete na dvorek jeho domku, nic zvláštního vás na první první pohled neupozorní na to, že po vstupu dovnitř bude každý milovník práce se dřevem naprosto uchvácen. Bytové doplňky, lampy, obrazové rámy, zrcadla, kříže, hodiny, teploměry, to vše rozkvétá originálními dřevěnými květy i složitou ornamentální tvorbou.

Tvoří od dětství, ale již 45 let s pilkou, kterou si sám vyráběl. Je si vědom, že je nejstarším řezbářem v kraji. Klíčem k dobrému řemeslu jsou nástroje. Řezbář musí mít vlastní, protože zapůjčení není reálné od nikoho z blízkého okolí. "Kdyby měl nějaký chasník zájem, může to tady vše okouknout a pořídit si postupně nějaký "vercajk", aby měl s čím dělat. Vše, co by si měl pořídit, u mě uvidí a vše mu ukážu", vysvětluje Josef Surma, hledající svého nástupce, kterého je schopný řemeslo naučit.

Stovky děl Josefa Surmy i jeho dílnu naleznete na adrese Klabavská 8, Plzeň - Újezd.

Eva Šindelářová

Zde vidíte obrazy ze série ZOBRAZIT a SLEDUJÍCÍ. Jedná se o velkoformátové olejomalby.

O sérii ZOBRAZIT (první obrázek níže) autorka píše: " Je zajímavé, jak fenomén voyeurství pokročil. Už není třeba žádné nastavování fotoaparátu, stačí nám pouze jedno kliknutí myši pro pokyn zobrazit uživatele. Je to, jako když jdete po chodníku na ulici s fotoaparátem a tajně si fotíte nohy žen v síťovaných punčochách. Ale teď už není třeba ani tohoto úkonu, stačí se připojit na internet a vyhledávat.

Já jsem si u této sérii zvolila bílou krajku, neboť může být pro tento fenomén a samotného voyera atraktivní, jako jsou již zmíněné síťované punčochy. Atraktorem se tak stává propustný materiál, který přirovnávám ke zdrojovému kódu, který si lze zobrazit pouhým kliknutím myši."

Kristýna Šindelářová

Každá žena má svou vnitřní krásu, kterou může podtrhnout krásou svého zevnějšku. Tvořím šperky pro ženy, které umí být samy sebou a milují svou jedinečnost.

Minerály a drahé kameny, se kterým pracuji, vnímám jako svébytné kousky se svou vlastní energií. Každý jednotlivý kámen, krystal nebo mušle vdechuje svou jedinečností šperku vlastní život.

Věřím v životadárnou sílu ve všem kolem nás, a to i v sílu, kterou může člověk svým konáním vložit do dané věci. Inspiruje mě náš svět, příroda a její viditelné i neviditelné krásy.

Když šperk tvořím, naslouchám své duši a vkládám do něj pozitivní myšlenku, proto je každý jiný a má svůj specifický náboj.

Pracuji technikou měkkého pájení, která historicky vychází z umění výroby vitráží. Materiál, který pro své šperky používám, je bezolovnatý cín s 3-4% podílem stříbra. K zavěšení šperků využívám kvalitní řetízky z chirurgické oceli, stejně tak háčky náušnic nebo karabinky zapínání. Ráda kombinuji různé materiály, proto také celek cínovaného šperku dotvářím například textilními šňůrkami.

Ivana Šipláková

Jmenuji se Ivana Šipláková, a miluji tvoření, dnes již z čehokoliv - jsem prostě tvůrčí :o) a jak to vlastně začalo?
Krásně :o) na Základní škole jsme měli vyšívání - křížkový vzor a já se tak snažila ... paní učitelka mě plácala přes prsty, že já nic nedokážu, že jsem dřevo. Moje maminka mně zachránila a pomohla mi, a paní učitelka to stejně poznala a řekla mi, že jsem to nedělala já. Byla jsem smutná, tolik moc jsem to chtěla umět... Postupem času mě maminka naučila háčkovat, plést, a moc mně to bavilo a chtěla jsem umět všechno... Časem jsem opletla děti, oháčkovala, pletla norské vzory a došlo i na vyšívání... Nejen jsem se naučila křížkové a plné vzory, ale i Richelie... a tak jsem jeden den vzala mé dečky, a nesla je ukázat paní učitelce. Byla paf ... nevěřila, že je to moje tvorba a řekla, že toto ona neumí. Pro mně to bylo obrovské pohlazení, když řekla, že jsem nesmírně šikovná. Deček jsem měla už přehršel, a tak jsem našla zálibu ve slaných dortech a mísách, to bylo do loňského roku mé prvořadé a je také i dnes. Trvá to již 10 let, do toho jsem přidala Decoupage, hraní si s ubrousky, tvoření z toaletních ruliček, papíru a kdečeho co vypadá krásně v kombinaci s čímkoliv :o) prostě jsem hračička, človíček, který rád obdarovává dárky, které se nedají nikde koupit, a které před 14ti měsíci kamarádka poslala dárek. Dárek, který mně naprosto dostal, a kterému jsem propadla. Učím se sama, hledám na netu, shlídnu videa a sama si tvořím, mám spoustu nápadů a tak je pomaličku realizuji, je to úžasný relax, kdy se po práci nakonec radujete z výtvoru.

Václav Šmolík

Obrazy, které tvořím, jsou sondou do mého vnitřního světa. Inspiraci čerpám z historie, biblických motivů či staveb katedrál.

Barbora Špádová

Vedle výuky českého a německého jazyka se už od malička věnuje hudbě a navrhování i výrobě ručně paličkované krajky. Základům paličkování se naučila na ZŠ ve Strážově na Šumavě u Jitky Jiříkové. V dospělosti si pak pokročilejší krajkářské techniky a základy navrhování několik let dostudovávala v rámci akreditačního kurzu Vzdělávacího spolku uměleckých řemesel v Praze u Ivy Proškové. Nejraději tvoří na zakázku nebo ve spolupráci s módními návrháři*kami. Baví ji jak krajka užitá, tak tvorba paličkovaných obrazů či soch. Svým dílem ráda provokuje, překračuje zažité hranice a vybízí tím diváka k přemýšlení. Miluje výzvy a změnu, takže se neustále pokouší vymýšlet nové využití krajky nebo její tvorbu z materiálů, které by jinak skončily na smetišti. Jedním z jejích nejaktuálnějších projektů je tvorba oděvní krajky z magnetofonových pásek, která bude sloužit jako aplikace na dva obleky z dílny Anežky Mrzlíkové a Johany Půčkové.
Barbora Špádová žije v Klatovech, kde také ručně paličkovanou krajku vyučuje. Svou autorskou tvorbu prezentuje na Instagramu nebo Facebooku pod jménem @barboraspadova.art. Pokud byste stáli o zakázku či spolupráci s ní, kontaktujte ji tam prostřednictvím soukromé zprávy, případně se s ní můžete spojit telefonicky na 737234442.

Jana Trnková

Designérka a výtvarnice z Plzně se zabývá převážně volnou a užitou tvorbou z papíru, textilu, korálků a přírodních materiálů. Věnuje se vedení výtvarných kurzů a workshopy zaměřené na rozvíjení kreativního potenciálu a využití tvorby jako relaxační a sebepoznávací techniky. Vytváří nejen knižní vazby, ale i šperky, závěsné objekty, oděvní doplňky a abstraktní malby a kresby. Z původních klasických knižních technik se postupem času rozvinul nový přístup k tvorbě, který kombinuje různé techniky a materiály, respektuje životní prostředí, recykluje, klade důraz na vyprávění příběhů za pomoci symbolů a respektuje vstupní kvality materiálu.

Tvořilov

… je náš vysněný svět, nad kterým jsme s manželem již delší čas přemýšleli. Jsme oba zčásti snílci, tvořílci, rukodělci a myslitelé, s hlavami plnými nápadů stále dumáme nad nějakým tvořením. Milujeme přírodu, protože v ní máme kořeny a dobře si to uvědomujeme, proto se také promítá do takřka celé naší tvorby. Rádi pracujeme s minerály, dráty a dřevem, díky kterým tvoříme především stromy v různých podobách, velikostech a formách, jako vyjádření úcty k přírodě, jelikož každý náš strom vzniká právě z myšlenek na ni. Každý náš strom, který se dostane do svého nového domova k zákazníkům, nás posouvá dál a dává smysl naší tvorbě, díky které se také snažíme seznamovat každého s významem jednotlivých stromů a minerálů...

… Tvořilov je tedy také naší dílnou, kde vyrábíme a vystavujeme vysněné kousky, zároveň zde shromažďujeme krásy přírody v podobě minerálních geod, drúz, tromlů a fosílií, na které se mohou zájemci přijet podívat a třebas si i nějaký kousek přírody odvézt...

… Tvořilov je tu tedy pro každého, komu příroda učarovala a chce se na chvíli zastavit v tom dnešním uspěchaném světě, přijmout do sebe klid a harmonii a potěšit se z tvorby naší i té přírodní...

Lucie a Dušan Zacpalovi

Alexandra Valinová

Jmenuji se Alexandra Valinová a jsem cínařka. V minulosti jsem vyzkoušela velké množství výtvarných technik, namátkou filcování, malování na hedvábí, macramé, keramiku ... a když jsem objevila cínování, zamilovala jsem se.

Zhruba tři roky už nedělám nic jiného, než moje povolání (učím, předávám lásku k češtině a krásným věcem malým dětem), a cínování.

Díky cínařině jsem objevila nádheru a sílu kamenů, minerálů, perleti a říčních perel, které zpracovávám nejčastěji. Nebráním se ale ani skleněným kabošonkům a keramickým komponentům.

Časem se z různých abstraktních námětů a konkrétních motivů (srdíčka, kočky, kapky, kruhy, vážky...) vyprofilovali na první místo andílci, které dělám nejraději. Několik společných výstav a jedna samostatná v Praze mě utvrdily v tom, že tudy moje cesta nevede. Potřebuji se svými zákaznicemi mluvit a probrat, který kámen je právě pro ně, musí si na "svůj" šperk sáhnout. Zároveň si hlídám i to, aby tahle krásná technika zůstala jen mým koníčkem a mohla jsem si "hrát".

Luboš Vetengl

Luboš Vetengl je kreslíř, malíř a grafik, který se zabývá především tématem smrti a pohřbívání. Jeho hřbitovy jsou posmrtnými městy. Ta jsou plná světla, meditace a ticha, které k těmto místům patří. Zároveň zde můžeme vnímat pocity šeré samoty, ale i velkého nadhledu. Je zde úzká souvislost se světem nás živých. Ať už urbanistickým řešením samotných hřbitovů, tak podobností s dělením společnosti podle víry, třídního postavení nebo dějem odehrávajícím se na hřbitově. Obrazy mají převážně černobílou škálu, která skvěle doplňuje tichou atmosféru těchto míst. Zpracovává je formou experimentální kresby, malby a grafiky, uplatňuje především černobílou nebo monochromní škálu.

V roce 2014 absolvoval studium na Akademii výtvarných umění v Praze obor grafika a kresba. Vystavuje od roku 2005 v rámci výstav v České republice a zahraničí.

V roce 2016 založil Tattoo Vetengl, Gallery Vetengl a v roce 2018 Muzeum rodiny Škodů sídlící v Černé věži v centru Plzně.

Miloš a Hana Vetenglovi

Ateliér Šperk

Hana a Miloš Vetenglovi jsou tvůrci elegantních šperků ze skla a chirurgické oceli. Společně pracují ve svém ateliéru a jejich tvorba šperků a dalších interiérových a exteriérových doplňků se často doplňuje a prolíná. Jejich šperky jsou k vidění ve vybraných galerii v České republice a v zahraničí. Rovněž společně pořádají přehlídky šperků.

Hana Vetenglová

V roce 1980 vystudovala Střední pedagogickou školu v Karlových Varech se zaměřením na výtvarnou výchovu. Od roku 2000 se plně věnuje tvorbě autorských skleněných šperků. Pro svou tvorbu používá moderní sklářskou technologii zvanou fusing. Její práce oplývá pestrou barevností a velkou kreativitou.

Miloš Vetengl

V roce 1981 vystudoval Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Plzni. Od mládí se věnuje výrobě šperků z nejrůznějších materiálů. Od roku 1998 tvoří šperky profesionálně a používá téměř výhradně chirurgickou ocel, často v kombinaci a drahými kameny. V roce 2005 absolvoval Střední odborné učiliště zlatnické v Praze. Poslední dobou se věnuje tvorbě soch z oceli.

Lada Vosejpková

Autorské šperky navrhuji a tvořím od roku 1990, kdy jsem v Plzni založila svůj šperkařský ateliér. Nejčastěji pracuji se stříbrem. Mám ráda hrubý povrch nataveného stříbra a jeho následné patinování do odstínů šedi, které dodá šperku nádech tajemství. Nošením se patina stírá a stříbro je lesklejší a zdá se, že šperk nošením ožívá, že se probouzí. Kameny jsou velmi často součástí mých šperků. Zasazuji je vybroušené do třpytivých faset, ale i neopracované, které mají zajímavou strukturu. Každý můj šperk je unikátní a těší mne, že stále více žen a mužů vyhledává něco ne-obyčejného.

V posledních letech se zabývám také spékaným a lehaným sklem, jeho možnostmi v tvorbě interiérových doplňků. Tvořím užitkové mísy a vázy a také rozevláté volné objekty. Je příjemné pracovat v poněkud větších rozměrech. Je to dobrodružství.

Na výstavu Otevřených ateliérů připravuji kolekci šperků s českými granáty. České granáty neboli pyropy se objeví také v malé kolekci skleněných objektů. Chci je předvést i v těchto "špercích" do interiéru, aby jejich krásu bylo možné obdivovat co nejčastěji. Jsou to drahokamy nádherné, odolné, a výjimečné. Máme štěstí, že je máme.

Hugo David Wirth

Jsem student Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni. Studuji obor socha a prostor pod vedením Prof. Jiřího Beránka.

Pan profesor mě přivedl k land-artu a instalacím soch v přírodě, tento směr se mi velice zalíbil a soustředím se na něj v mé dosavadní tvorbě. Zajímám se také o figurální a portrétní sochařství, ve kterém se (velmi) pomalu zdokonaluji. Rád pracuji s přírodními materiály a používám staré nástroje. Pokouším se začlenit do širšího spektra umění, v nedávné době jsem se učil jak vytvářet šperk, mosaiku, suchou jehlu a v neposlední řadě i linoryt. Jestli je umělecké dílo přímým odrazem umělcovy duše, pak bychom se měli nejprve dozvědět něco o sobě samotném.